Druhá a zřejmě i poslední série. Kriminální thriller z devadesátkového Tokia navazuje přesně tam, kde minulá řada skončila. Bez nějakého zaváhání. Seriál podle knihy pamětí prvního nejaponského novináře v redakci Yomiuri Shimbun, Jakea Adelsteina, je tu důstojně ukončen ve velkolepém dramatickém finále.

A navázání se více než povedlo. Pokračuje se téměř se stejnými postavami, takže se tvůrci nemusí zabývat jejich představováním, proto je možné pracovat na hloubce a dát jim zajímavější příběhový oblouk. Stejně tak už se nemusí nějak důkladněji představovat mindset Japonska té doby. Druhá série jde hlavně po příběhu a charakterech a dělá to skvěle. Vyprávění se stává dynamičtějším a současně provázanějším. I zdánlivě vedlejší příběhové linky, na které je seriál celkem bohatý, se začínají vplétat do hlavnízápletky, která je o boji Jakea Adelsteina a japonské mafiánské struktury Yakuza.

Sluší se upozornit, že počátek je velmi pozvolný a druhá série si vás bude získávat velmi pomalu. Jde ale jen o zdání. V prvních dílech si tvůrci jen připravují půdu na finále, které je o to drtivější a velkolepější. Seriál se láme přesně v polovině. Pátá epizoda je gamechanger. Od ní už nic není jako dřív a dějem se šíří nejistota, která umocní strach o Vaše oblíbené hrdiny. I sama postava Jakea se pak zmítá v pochybnostech, zdali jí nerovný boj s mafiánským bossem Tozawou stojí za to. Tento pocit v druhé polovině stravuje všechny hlavní postavy a udržuje velmi mrazivou atmosféru, ve které máte pocit, že pokud se jeden z nich zlomí, může celá story velmi špatně dopadnout pro všechny zúčastněné.

Obrovskou práci v tom, jak celý seriál působí, má na svědomí casting. Herci naprosto skvěle zapadají do svých charakterů. Někdy jsou téměř až archetypické. Například Šun Sunaga v roli vůdce yakuzácké skupiny Čihara má velmi často černé brýle, neustále kouří a poplatně tomu mluví zachraptěným tichým hlasem, trochu jako Don Corleone z Kmotra. Ayumi Tanida v roli Tozawy exceluje. V seriálu se neobjevuje moc často a i díky tomu působí unikavě, ale stále jako obrovská hrozba. Šó Kasamacu, který hraje Satoa, je také trefou do černého. Má tu o dost osobnější linku zahrnující romantický vztah i jeho vlastní rodinu. To samé lze říci i o Rinko Kikuči s postavou vedoucí části redakce Eimi a vlastně i hlavního hrdiny Jakea Adelsteina. Pro většinu z nich je závěr osobnější a díky tomu i mnohem více vtahující.

Ačkoliv všichni ví, že Jake Adelstein svůj pobyt přežil, takže se o něj nemusíme bát, seriál v závěrečné čtvrtině šponuje napětí. Máte starosti o všechny ostatní. Současně si tvůrci nechávají do poslední chvíle určité trumfy v rukávu. Malým neduhem budiž, že ne všechny linky se povedlo uzavřít, ale to se asi u seriálu inspirovaného skutečnými událostmi nemůžeme divit. To základní uzavřené je, a přestože fanoušci volají po pokračování, tak já bych byl v tomhle velmi opatrný, protože by to celou značku Tokyo Vice mohlo solidně poškodit. Nastavovanou kaši tu netřeba. Se závěrem druhé série jsem více než spokojen.